Golfové míčky a jejich vývoj velmi úzce ovlivňují golf jako celek. Díky prudkému rozvoji technologií ve výrobě golfových míčků ve druhé polovině 19. století mohlo dojít i k prudkému rozvoji a rozšíření golfu. S tím, jak se míček stával stále více odolný a zároveň cenově dostupnější, mohl být golf provozován ve stále širších vrstvách obyvatel. Golfové míčky vyráběné z kůže a peří, které byly používány před rokem 1850, byly velmi náročné na výrobu a tedy i na náklady s tím spojené. Míčky z tohoto materiálu navíc nebyly příliš odolné, proto byla jejich spotřeba značná.
Až s příchodem průmyslové revoluce a s ní související industrializace Velké Británie v roce 1840 mohly být technologie na výrobu golfových míčků modernizovány. Díky tomu byl v roce 1848 poprvé vyroben míček gutta percha z kaučukové hmoty. Postupem času se pro tyto míčky vžilo jednodušší označení gutty. Výrobní náklady těchto golfových míčků byly oproti péřovým minimální, jejich odolnost naopak mnohonásobně převyšovala odolnost předchůdců. Nárůst obliby a používání gutta perchových míčků byl během let 1848 až 1850 tak masivní, že v roce 1850 došlo k absolutnímu vytlačení předchůdce gutta míčků, míčku péřového.
Gutta, stejně tak jako golfové hole, procházela dalším vývojem a zdokonalováním, což vedlo k ještě masivnějšímu rozmachu golfu po celém Skotsku a Anglii, až nakonec tento sport pronikl i do severní Ameriky. Nové kulturní prostředí a nové technologické zámezí umožnily vnést do výroby míčků a jejich konkrétní podoby čerstvý vítr. Ani ne 10 let po vstupu golfu do severní Ameriky došlo k velké změně, kterou obstarali vynálezci Coburn Haskell a Bertram Work. Tito vynálezci se rozhodli experimentovat a vyzkoušet kombinaci obalu z gutta percha a jádra z kaučukových vláken. Jejich přesvědčení, že takto vyráběné míčky jsou odolnější a mají lepší herní vlastnosti než gutty, vedlo v roce 1898 k podání žádosti o patent na nové golfové míčky. Tato žádost jim byla roku 1899 uznána a patent udělen.
Po prvním významnějším úspěchu ve vývoji technologií výroby golfových míčků a po prvním uděleném patentu se začátkem 20. století objevilo ve Spojených státech i Velké Británii mnoho dalších vynálezců, kteří přispěli celou řadou objevů a patentů. Díky tomu se na trhu objevilo mnoho různých typů míčků s různými vlastnostmi a s různou cenou. Došlo tedy ke vzniku moderního tržního prostředí se značnou konkurencí mezi jednotlivými výrobci golfových míčků. Drobní soukromí výrobci gutty nemohli v takovém prostředí obstát a byly nahrazeni obrovským množstvím firem a podniků, které vyvíjely a vyráběly golfové míčky ve velkém.
Vývoj technologií výroby golfových míčků se stále zrychloval. Gumové jádro míčku začalo být vrstveno z několika spolupracujících vrstev. Jednotliví výrobci také postupně zjišťovali, že vlastnosti míčků jsou závislé také na konkrétní podobě a kvalitě povrchu. Snažili se nalézt vhodný materiál na povrchovou úpravu míčku a zkoušeli různé úpravy dimplů, které prošly svým samostatným vývojem. Takto zdokonalované a vylepšované míčky létaly stále dál, proto musela být upravována a zvětšována i samotná golfová hřiště.